Nemyslím na věci věčné

sluníčko když sedmitečné

bez projevů chvály díků

z Everestu k prostředníku

krovky rudé zvedá a letí...

Před večeří než se setmí

z okna vrhám pohled letmý,

zase voní kyprá hlína

zpoza brány cintorína.

To co vy, to byli my,

tesáno do kamene.

To co vy, budete vy,

někdy se zapomene.

Mládí - pomine!

Krása - pomine!

Láska - pomine!

Co potom zůstane, jémine, jémine, nám?

Vstanou noví bojovníci,

věrozvěsti, podvodníci,

všechno už tu jdnou bylo,

něco zbylo, jiný shnilo.

To co vy, to byli my,

tesáno do kamene.

To co vy, budete vy,

někdy se zapomene.

Pýcha - pomine!

Závist - pomine!

Nenávist - pomine!

Co potom zůstane, jémine, jémine, nám?

Pravil jeden pán mi moudrý,

ať zůstane, co je dobrý,

příjde chvíle zpátky hledět,

ať se není za co stydět.

To co vy, to byli my,

tesáno do kamene.

To co vy, budete vy,

někdy se zapomene.

Mládí - pomine!

Krása - pomine!

Láska - pomine!

Co potom zůstane, jémine, jémine?

Pýcha - pomine!

Závist - pomine!

Nenávist - pomine!

Zůstanou vzpomínky,

v mozaice kamínky nám!