Jednou...jednou...jednou...jednou...

O svou lampu Aladin

přišel vinou své ženy

a pak běhal po poušti

vzteky skoro šílený

pro ztracená přání,

která nestačil si přát

rozum vztek mu zatemnil

jako nečistý pařát

a vzápětí co se vrátil domů

- svoji ženu zabil

Jednou...jednou...jednou...jednou...

Jaká doopravdy je

tisící prvá noc

krásná dcera vezíra

tiše volá o pomoc

napůl senilní sultán

misogyn a sadista

ani kata nebudil

v noci méně půli sta

stačil, nežli umřel na syfla,

Šeherezádu zabít

Jednou...jednou...jednou...jednou...

Kolik hrůzy ukrývá

každá milosrdná lež

na kořenech příběhů

které bez dechu si čteš

a ty nejkrásnější z nich

z doby temné jako noc

básníci a snílkové

než odešli na věčnost

na kamení Rajské zahrady

postavili Slovem

Jednou...jednou...jednou...jednou...

Když zachráníš motýla

jako zachránil bys svět

krásná slova nahradí

co netřeba vyprávět

a že někdy chce se řvát

a nikde ruce na pomoc

jenom slova přichází

jako léky na nemoc

že dobré skutky byly,

jsou a budou

vzácné jako šafrán