Mé oko spočinulo

na krásném hradě

jež se tak majestátně

náhle vztyčil přede mnou

Úzká vysoká věž

malá okénka v ní

starobylé schodiště

s nespočtem výstupků

V gotické knihovně

knih je na tisíce

kůží vázané

sní tam svůj dlouhý sen

Až jednou procitnou

osloví lidi

a vydají tajemství

co po věky chránily

Pak v hradní zbrojírně

u dělových koulí

došla mi krutost

všech válek

s lidskou hloupostí

Hrůza se mnou zatřásla

šel jsem raději pryč

v lese plném odstínů

jsem na chvíli zapomněl ...