1. Když rákosí větrem se chví,

Ami Dmi G7

dým nestoupá, každý tvor ví,

že bouře zlá skloní hlavy nám,

v ten čas i já pokání znám.

2. Na vodní pláň hledá si stín,

hladina zlá, šedá jak cín,

už neskrývá povahu zlou,

než přijde déšť, spojí se s tmou.

3. Už přišel déšť, tvář neskrývám,

omývá zem, tu vláhu znám.

I rákosí stříbrem rozhoupá

a v potocích listí vykoupá.

4. Dokázal déšť letní tíhu smýt,

omyl si tvář, duši nechal být,

v ní roste stín, jas mi upírá,

před sluncem mříž pevně zavírá.