1. Já prošel už tisíc mílí snad,

poutník jsem s kytarou,

i když trávíme spolu všechen čas,

přesto je mi stále vzácná zas.

2. Bez těch pár strun nemoh' bych už být,

poutník jsem s kytarou,

jak smutno by mně bylo bez ní pak,

zůstal bych sám jak na moři vrak.

3. Opírám se o ni řádku let,

poutník jsem s kytarou,

jak velká asi patří strunám daň,

že neuměle hladí je má dlaň?

4. Když náhodou se někdo bude ptát,

proč jsem rád s kytarou,

jak věrný přítel totiž nezná lhát,

je toulek symbol a všech poutníků znak.

5. Já prošel už tisíc mílí snad,

poutník jsem s kytarou,

[: když toulám se s ní prachem cizích cest,

touhu po domově pomáhá mi snést. :]