1. Jsou dálnice jsou cesty, co odněkud někam jdou,

jsou silnice jsou stezky, nastup a vyjeď svou.

Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou.

2. Před sebou jenom obzor, za zády pocení měst,

pak snad vztyčený palec, sveze tě jednou s cest.

Dálka je oponou z patníků, dálka je oponou.

R: A tak hledíme tu tiše na sebe, klikaté a od prachu šedé

cesty jsou až k soutoku nebe s Vysočinou.

A tak hledíme tu tiše na sebe,lesy,kopce icesta má vede

nahoru tam až k soutoku nebe s Vysočinou, Vysočinou.

3. Je pás oblých hor pokorný cíl, nemnoha poutníků,

na lesní dlani spí plátěný, dům romantiků.

Pás hor je oponou poutníků, pás hor je oponou.

4. Co jen písní o ní chtěli hrát, navštiv je básníku,

jenom vítr jednu píseň znal, z oblýskaného hmatníku.

O toulce vonící Vysočinou, o toulce vonící.

R: ... Vysočinou, Vysočinou, Vysočinou.