Když má hudba tvář

svoji tvář a a a ůsta divá

sám pak jen čekám

na tvůj dech

začni ale včas

dřív než zmizí voda živá

kdo tohle propás

ten má pech

Tyhle řeči znám

dokavad' mám usta, uši

Dál hrůzu věcí

budu prát

Už nejsem sám

kdo ty kufry těžkejch zmatků

rád bude ždímat na stokrát

svět už není prázdnej sud

což už v hrdle dosud měl

a dál jenom čeká na svůj pád

Dalo se v něm těžko hnout

takže prásk a vyšleh proud

co chce zrušit krunýř

dávných ztrát

Když má hudba tvář

tvář co strhá ze lží šaty

sám pak jen čeká na tvůj tah

z bubnů vyšleh čas

dravější snad než před léty

dál věším lháře po všech zdech

Svět už není prázdnej sud

což už v hrdle dosud měl

a dál jenom čeká na svůj pád

dalo se v něm těžko hnout

takže prásk a vyšleh proud

co chce zrušit krunýř

davných ztrát