Kámen ve zdi sebou hýb

Pak mě kdosi oslovil

Přátelsky mě obejmul

Říkal hochu pozměň styl

Tóny na dně noční jámy

Někdy dělal hrozný fámy

Proč jen já měnit styl stále mám

Proč jen já příbuzným se všem teď zdám

Proč jen já takovouhle smůlu mám

Vždyť já nejsem žádnej hošánek vajšaksa

Kytarou blesk náhle sjel

Leč pán mě sledoval

Tlustý chlapec rytmus dřel

Já lehce stepoval

Tóny na dně noční jámy

Někdy dělaj hrozný fámy

Proč jen já ......

Dál, v kulisách města, hledám skrýš

Kde nikomu nevadí, že tančím jak torpédo

Se síťkou ve vlasech, v saku ze záclon

A s dřevěnou růží, která nevoní

Ale vždy navodí tu děsně uštvanou radost vědomí

Těch našich klackovitých let

Který si nedáme vzíct, i když jsou třeba už pryč

A tak dál stále hledám tu skrýš

Kde ti nikdo a nikdy neřekne to proklaté

„hele mladej, co vyvádíš?“

Ale třeba: „Hrome, ten chlapík tancuje šíleně,

Kousla ho snad tarantule, nebo co.“

„Tady meziměsto… promiňte omyl“.