Stmívá, nějak náhle se stmívá

marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění,

stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění,

jsme si dál tak vzdáleni

Zháším, pocit prázdnoty vzrůstá

i když vím, žes tu zůstal jsem zas opuštěná

něco říkáš a vůbec nic to neznamená

co nám zbývá, půjdem spát.

Tvé rty líbám, tvou dlaň mám

a půlnoc tmou nás chrání

pak se vzbudím, všechno zas jen studí

zas byl to sen jen přání.

Svítá, slunce málem už pálí,

snad i tobě se zdály ty sny, které já mám,

každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám,

každý z nás dvou zvlášť a sám.

Býval mráz, mrak slunce zhas a stejně tvá ruka hřála

co z lásky zbývá, mně se dál zdá živá

mně ještě zdá se stálá.

Vstávej, o té lásce mi říkej

a já přijmu to s díkem, všechno vrátí se nám

zas mě líbej, ať na vzpomínky zapomínám

jen těch krásných víc ať mám.