Advent zapřáh koně do saní,

rybník zasklil v noci mráz.

Prochladlí,

v šálech zachumlaní,

však předzvěst Vánoc hřeje nás.

Zas je tu ten čas,

zas hodující zasednou,

v nouzi soused vyjde vstříc.

Zvláštní čas,

kdy se zdá najednou,

že těch, z nimž blízko máš,

je víc.

Jsme dětmi dál i po rocích,

zas je tu s námi sen

o bílých vánocích

i v našich koledách

zní, jak se zdá,

ten věčný návrat k jesličkám,

ke hvězdám.

Co přát mám prvňáčkům

dnes dospělým,

snad kéž jen sníh by napadal,

ať vánoce tvé s lametou, se jmelím

stejně bílé jsou dál.

Co přát mám prvňáčkům

dnes dospělým,

snad kéž jen sníh by napadal,

ať Vánoce tvé s lametou, se jmelím

stejně bílé,

stále stejně bílé,

stejně bílé,

jsou dál.