Já dám jméno tvé,

dám ulici té,

v níž tě vyhlížím.

Ćekám a bdím bláhová

přestože vím,

že už k nám nezavítáš,

nezavítáš.

Já dám jméno tvé,

dám květině té,

té darované.

Hovořím s ní ve chvilkách

osamělých

a už dál nepromluví,

nepromluví.

Svou zrazenou ctí

jen sobě se mstím.

Mým životem jdou

věci, jak jsou.

Tvá dívka se má,

já jméno jí dám.

Dál s jménem jde mým.

Já pádem tím poslední

bezejmennou,

jak se zdá, musím se stát,

musím se stát.