Voda nasbírá z břehů jíl,

tím žloutne v ní i déšť i světadíl.

Brod vzdálený náhle není znát.

Pak proud zkouší brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Slova stejná jsou, ale bez jmění.

Jak dá se dál, tak žít spolu vzdálení?

Máš břeh, já svůj, blízkost můžeš mi lhát.

Pak voda může brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát.

Voda pramen má hluboko v nás.

Když začně téct ten proud,

tak je tenký jako vlas.

Když začne růst, to už nás zvlád,

to už má právo brát

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

most, co nám dálku břehů

krátil láskou tolikrát,

tolikrát.