Přicházíš jak záblesk

a dál se trápíš tím,

co říct,

slova ti schází,

vždy bázeň měl jsi z frází.

„Jsi můj sen“ – je k smíchu

a „mám tě rád“ je dým,

je nic.

Tak se jen díváš

a víš, že vím, co skrýváš.

Ty párkrát mlčels, jenže já vím o čem,

máš to v očích psáno, co sis přál.

Párkrát zoufals, žes tu svou řeč přehnal,

nemyslím, žes pouze krásně lhal,

nepřestávej, mluv dál.

Slovník tvůj je pestrý,

jenže tentokrát

měls pech,

skryls slova v řasách.

Já přesto hlásím – zásah!

Jsem dnes méně mluvná,

tak jen tak mlčky stát

mě nech,

mám něco s hlasem.

Však vím, ty víš, že tvá jsem.

Má se mlčet, když je s kým a o čem,

zná to každý, kdo kdy miloval.

Párkrát povzdech z očí tvých se ozval,

nemyslím, že lhal, že vážně lhal,

nepřestávej, mluv dál.

Zná to každý, kdo kdy miloval.

Párkrát povzdech z očí tvých se ozval,

nemyslím, že vážně lhal,

nepřestávej, mluv dál.

Nemyslím, žes pouze krásně lhal,

prosím, nepřestávej, mluv dál!