Malá poštolka mávla křídlem,

smích vzduchem se třás.

Kluk přiložil k ústem dlaň

a volal: Hej, přeleť hráz,

přeleť stáj,

i dvůr i lán a vlaj,

leť dál

až k mléčné dráze v dáli.

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Jen tak jako by draka pouštěl,

kluk v nebi se zhlíd.

Svou čepicí máchnul pak

a volal: Máš lovcem být,

zatnout spár

a rvát a žít let pár,

leť výš

a dál než já kdy můžu.

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Bod se na nebi málem ztrácel.

kluk zůstal tu sám.

Stín prázdnoty svíral v pěst

a volal: Hej, kde tě mám,

sestro má,

co stáj, co dvůr, co já?

Jsem sám,

ty v mléčné dráze v dáli.

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kéž by tě vítr nes

přes hory tůň i jez

k domovu zpátky nes,

máš tu svou stáj i les.

Kes!

Malá poštolka mávla křídlem,

kluk začal smát.

Bos běžel jí náspem vstříc

a volal: Dík tisíckrát,

přilétáš

a svět je čí? Je náš!

Leť blíž,

ať smím tvá křídla bránit.

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes

Kes Kes

Kes Kes křídly mávni

Kes Kes ...