Vím, jak jsi háklivý na přesný řád,

tradic a návyků se nelze vzdát.

Vánoční soukromí chceš mít, jak měls,

návraty k rodičům a Jingle Bells.

Což takhle zásad svých se pro mě zříct,

nejsme jen přátelé, jsme snad i víc.

Odpusť, že ptám se dál, proč zdobit máš

jen svůj vlastní strom, proč ne ten náš?

I já snad

zářit mám v těch větvích,

zářit od začátků

jak spasný břeh v tvém světě bezbřehém.

Vždyť možná

já jsem jeden ze tvých

vážných nedostatků

a rázem třeba najdeš Betlém.

Když mě přijmeš do svých svátků.

Vím, že sen vánoční vždy sníváš sám,

měl bys mě pozvat tam, kam vstoupit mám,

mohla bych šťastně znít v tvých rolničkách,

potichu vešla bych jen po špičkách.

I já snad

zářit mám v těch větvích,

zářit od začátků

jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém.

Vždyť možná

já jsem jeden ze tvých

vážných nedostatků

a rázem třeba najdeš Betlém.

Když mě přijmeš do svých svátků.

O ta vrátka tajná,

o ta jen tě žádám,

třeba smích v nich schází

a ten ti já dám.

I já snad

zářit mám v těch větvích,

zářit od začátků

jak spásný břeh v tvém světě bezbřehém.

Vždyť možná

já jsem jeden ze tvých

vážných nedostatků

a rázem třeba najdeš Betlém.

Když mě přijmeš do svých svátků

s mou láskou.

Když mě přijmeš do svých svátků