Bos jako já

stál v trávě, chtěl s ní růst.

Sám

v mých spáncích stál jak kůl

oštěpů.

Kousků plátna blues

láskou prodřených

měl dost než víc

a ze švů dech

nahým lítkům vášeň vdech.

Bos jako já.

Bos jako já

se toulal sem i dál.

Hráč,

jenž v nástrojích svých spal,

nedbal rad.

Dílky šedých kůr,

loupal z pařezů

a v kruzích rád vracel se zpět

ať už sto let nebo pět.

Bos jako já