Už jsem si zvyknul i na proudy aut,

jak se tak valí dálnicí.

Je to zkrátka pokrok, a to já mám celkem rád,

mám v něm svý místo a svůj cíl.

Jen občas je mi líto, ve chvílích nejtišších,

když oheň jiskry rozhází,

že mi tu stále schází vlání koňských hřív,

a vám tu neschází.

Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní.

Já se ptám, když mě jarní vánek dohoní.

Jak chcete žít, jak chcete žít bez koní?

Vážně mám v úctě technické zázraky,

i když ne všemu rozumím.

Stejně mi tu chybí, jak pádí krajinou,

s tím se zkrátka smířit neumím.

Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní.

Já se ptám, když mě jarní vánek dohoní.

Jak chcete žít, jak chcete žít bez koní?

Tak se ptám, když se slunce k horám nakloní.

Já se ptám, když mě jarní vánek dohoní.

Jak chcete žít, jak chcete žít bez koní?