Emi Adim Emi Adim

Vyšla děvčina, vyšla jediná

jako z růže květ.

Stála ona, stála, hořce zaplakala,

změnil se jí svět.

Stála ona, stála, hořce zaplakala,

Ami6 H7 Emi Adim Emi Adim

změnil se jí svět.

Ej, co ty pláčeš, ej, co naříkáš,

děvčico moje?

Jak já nemám plakat, jak nemám naříkat,

nebudu tvoje.

Ej, neplač, neplač, ej, nenaříkej,

však ty budeš má,

lidé mi tě přejí i celá rodina

a Pánbůh to dá.

Ty budeš paní, ty budeš paní

na velkém dvoře

a já budu pánem a já budu pánem

při svém táboře.

Ty pudeš cestou, ty pudeš cestou

a já křoviskem,

ej, ty budeš pannou, ej, ty budeš pannou

a já mládencem.

Ty pudeš horou, ty pudeš horou

a já dolinou,

ty pokveteš růží, ty pokveteš růží

a já malinou.

Až my umřeme, až my umřeme,

vzkážeme sobě,

ej, zlatá písmena, ej, zlatá písmena

vyrýt na hrobě.

Kdo tudy půjde, kdo tudy půjde,

vzpomene sobě:

neskončená láska, neskončená láska

leží tu v hrobě.