Capo 5

Rec.

Ty černý žale, neustále kroužící

z vrstev do vrstev, z nervů do nervů

až někde v jámě končící

rozhlodán od červů, v těl jasné krvi kouřící

pod lebkou hnízdící...

...(prosimvás už nikdy-)...

Prosimvás už nikdy tohle nedělejte znovu

nezvěte už na večírek Antonína Sovu

před jeho kecama se člověk těžko schová

když se slova chopí Sova

víc zábavy obstará i televize Nova

nebo se svou kapelou Vlasta Parkanová

větší sranda je i lití olova

prchej, když se ozve "Dobrý večer, tady Sova"

příště bude oslava daleko od domova

nebo se sem zase nakýbluje Sova

a z celýho večera bude jeho monolog

a přitom bude cucat jeden grog

Hu hu hu huuuu

Rec.

Ty české rybníky jsou stříbro slité,

(á už je tady)

žíhané temnem stínů pod oblaky,

(tak tam běž na procházku...)

vloženy v luhy do zeleně syté

(my tady slavíme!)

jsou jako krajů mírné, tiché zraky.

(AAAAAAA kdo to má vydržet?!)

Už to nechci podstupovat znova

když do tebe celej večer hučí Sova

zase bude vykládat, jak se zamiloval

moh by klidně přijít, kdyby to nezmiňoval

může tu bejt, když dá pokoj

dřepne si na gauč a sní si dort

třeba by to vyběhal

třeba by to vyběhal

kdyby dělal ňákej sport

než poslouchat celej večer kecy vo přírodě

radši strávim celou párty na záchodě

aaaaaa radši budu celej večer sedět vo hladu

než poslouchat, co zas viděl někde v sadu

rybník je fajn, ale proč řešit hovadiny

zrovna na moje narozeniny

Rec.

Tu sluka steskne v rákosí blíž kraje,

(sluka...)

a kachna vodní s peřím zelenavým,

(kachna...)

jak duhovými barvami když hraje,

(nechceš chlebíček?)

se nese v dálce prachem slunce žhavým;

Už to prostě nechci nikdy podstupovat znova

když ti celej večírek zkazí Sova (Sluka!)

ať se klidně vožere a do vany tu zvrací

hlavně ať mi neříká veršovanou gratulaci

Hu hu hu huuu

Rec.

(Tohle je večírek jedna báseň...)

Divé mechy...

(Sovovy mlýny melou pomalu a jistě...)

Puškvorce...

(Mele a mele a mele...)

Stříbrem zrosené sny, zrývej mne, zrývej nekonečno!

Dej si jednohubku, tady slušní lidé pijí

(Zrývej mne)

Přestaň tady obtěžovat se svou poezií

(Zrývej)

Sklapni ten notýsek, dyť už to jede potřetí

/SEBERTE MU BREJLE!/

Ale von to umí zpaměti, vyveďte ho!!!

(Poutník jsem vyštvaný morovým puchem království...)

Vypadni!!!

(Surové křiky)

Dveře jsou támhle!

(Odcházím smrtelně raněn, v hory snů, v makrokosmické hory!)

Tak dobrou makrokosmickou noc!

Už to prostě nechci nikdy podstupovat znova

když ti celej večírek zkazí Sova (Sluka!)

člověk tomu neunikne, těžko se tu schová

když se slova chopí Sova

Huuuuuuu...