Na žlutý růži vykvetlo poupě, co už mu žádnej nevěřil

je konec října, chystáme doupě a těšíme se do peřin.

Velikej poprask, času je málo, kumpán déšť buší ze všech sil,

krása je najednou míň než se zdálo, o tu se nikdo neprosil.

Jen žlutá růže z poslední síly jak sirná svíce plápolá

s přepevnou vírou, že pro tu chvíli svý léto zpátky přivolá.

Ti co jsou vlažní vytuší zradu, ptalo se listí spadané

Kdo koho bere na lehkou váhu, když všichni vzdali a kytka ne?

Zachraptí růže: takhle to není, a zatváří se omluvně,

chtělo to stihnout před rozloučením, statečný zlatý nemluvně.

A teď ta růže z poslední síly jak žlutá svíce plápolá

s přepevnou vírou, že pro tu chvíli svý léto zpátky přivolá.

Na žlutý růži vykvetlo poupě, letošní síla poslední

slunce si přišlo najednou hloupě nevrátit léto na pár dní.

Zůstali déle i tažní ptáci, z toho je dobře patrné:

Že když moc toužíš a dáš si práci i slunce se někdy ustrne.