Vybíhá potok z břehů svých

usychá listí na větvích

a stoupá dým,

z živých stromů stoupá k nebi dým.

Propast je úkryt neznámý,

oddělí tátu od mámy,

když stoupá dým,

když z našich kroků stoupá k nebi dým.

Stoupá dým z hranic osamění,

pevný, chladný dým,

opouštějícím i opouštěným

a chladí zvlášť,

kde chybí zášť,

kde důvod k rozchodu není,

kde důvod je pádný smíření sílu dát.

Chtěla bys sílu žuly znát,

ta vyjde z ohně vítězná,

když stoupá dým,

když z dobrých roků stoupá k nebi dým.