Chci vyprávět Vám příběh o jedné dívce s vlasem medovým

ale jak to bylo tenkrát v noci to se přesně nikdy nedovím.

Já vím jen, že jsem spěchal a řek si tenkrát tak si cestu zkrať,

spodem kolem jezera, kde cestu kříží železniční trať.

Tam v záři bílích světel, vydím dívku u přejezdu stát,

asi něco se jí přihodilo je to v jejím obličeji znát.

Už dlouho tady čekám a ještě nikdo mně nezastavil,

tak odvezte mě prosím domů je to odtud necelých 5mil.

Tvář má bílou jako sníh a paže jako mramor šedavý

proč stála tam na kolejích tak sama v černé noci kdopak ví.

Tam před tím domem zastavte já za tátou teď musím domů jít.

Tak zmáčknu klaksón, zastavím a čekám až jí přijdou otevřít.

Z chodby v nočním šeru vrhá lampa na silnici zář,

pane já vám vezu dceru , proč máte tedy zamračenou tvář.

Po dívce pohled stáčím a marně kolem rozhlížím se tmou,

vedle mě je místo prázdné stejně jako cesta přede mnou,

ten muž se nejdřív divý zřejmě tomu co se dovídá

a z blízka na mě civí, když tichým hlasem ke mě povídá.

Já nevím mílí pane zda je to mílka nebo krutý žert,

tak nastrartujte ten svůj bourák , zmiste odtuď ať vás veme čert.

Předevčírem moje dcera zabila se tak se radši ztrať.

5 mil odtud u jezera, kde cestu kříží železniční trať.

Já dodnes tudy jezdím a hledám dívku s vlasem medovým

ale jakto bylo oné v noci to se snad už nikdy nedovím.

ale jak to bylo oné v noci to se snad už nikdy nedovím.