Koukat jen, kde co lítá,

zahleděn do nebe.

Postava smutná, zlitá,

když v srdci zazebe.

Koukat, jak voda teče,

zhlížet se v hladině

a cejtit, jak se vleče

hodina k hodině?

Kdo stejnou nohou vstoupí

do téže řeky zas

a na chvíli uloupí

ten uplynulej čas

Vrátí, co nejde zpátky?

Ten vyhořelej knot?

Vstoupit zadními vrátky

za zrezavělej plot?

Nemoh‘ jsi – tak jsi vyběh‘,

všechno se ti motá.

Je to pravdivej příběh

všedního života.

Nemoh‘ jsem – tak jsem vyběh‘,

všechno se mi motá.

Je to pravdivej příběh

všedního života.

Někdy bych z toho zvracel

skrčenej u dveří-

průměrná situace

toho, kdo uvěří.