Tak jako když se díváš na moře

co bylo dole je teď nahoře

snad se to zdá snad je to tím

že všechno je jen prozatím

A už se žene vlna za vlnou

všechno je spojený tou černou tmou

a odnáší nás bůhví kam

a já se při tom tiše zalykám

A tak dál …

A tak se zdá že bouří oceán

opilej koráb je tou smrští hnán

snad zázrakem už drží jen

a nikdo neví je-li noc či den

A tak dál …

Nic nevím já a nic nevíš ty

a jsme tu spolu takhle zakletý

ten příboj který vlny přihání

snad připlaví k nám taky poznání

A tak se prodíráme temnotou

ke světlu který hoří jako troud

zahoří zasvítí a zhasne zas

a potom tma co vždycky křísí nás

A tak dál …