Čtveřice gymnazistů se seznámila na školních chodbách. Všechny vzájemně pojila vášeň k hudbě. Nakonec se rozhodli, že budou o víkendech stopem jezdit do Prahy a vydělávat si hraním na Celetné ulici. Většinou se domů vraceli s pár stovkami korun, někdy ale i s prázdnou. „Ale cosi záhadnýho nás na tom neuvěřitelně bavilo. Postupně jsme se začali scházet častěji, skamarádili jsme se přes muziku skrz na skrz, jezdili na vandry, vandrovali, a všude s nástrojema. Začali jsme si dělat vlastní písničky a slíbili si věrnost na život a na smrt, a taky že budeme nejslavnější kapela všech dob. Pojmenovali jsme to Zrní,“ píšou členové skupiny na svých webových stránkách.

Skupina začala intenzivně zkoušet, nejčastěji ve sklepě rodičů Jana Caithamla. Hudební tvorba kapely i názory jednotlivých členů prošly od té doby mnoha změnami. „Prošli jsme si tisícerýma neshodama o tom, kterým směrem se ubírat, hádkama o svých vlastnostech, krizema z nekončící neslávy, až se vše postupně uklidnilo, ustálilo a vládne poměrně dlouhodobá příjemná tvůrčí atmosféra a shoda. Našli jsme si svoji hudební řeč, funguje nám to. Každej z nás má v tom strojku svojí roli, každej přináší svůj podíl a svojí typickou atmosféru,“ tvrdí členové skupiny.

Na rozdíl od začátku jejich působení teď skupina zpívá výhradně česky, neboť prý jedině tak může mluvit naprosto upřímně. Zároveň skupinu baví pohrávat si s tóny. „Od začátku jsme se shodli, že nechceme používat žádný přetřesený postupy a fráze, stejně jako žádný módní trendy, který za pár let budou znít staře. Vždycky když máme nějak pojmenovat svůj styl, máme zvolit žánr, tak vlastně moc nechápeme, co se po nás chce. Ovlivňuje nás cokoli: melodie, zvuk, komiks, počítač, Poldovka. Vycházíme z tradice hudby lidový, která vychází z naší krajiny a ze zkušeností našich předků. A samozřejmě taky ze současný rychlý, elektronický doby, do který jsme se narodili, a která přináší zvuky strojů, aut, měst, nový lidský pocity a situace, nový technický možnosti. Baví nás Radiohead, Efterklang, Arcade Fire ale i DVA, Koubek, nebo Dvořák. Všechno náma prochází, míchá, přetváří se, a my jsme mlýnek na maso a vycházejí nudličky, smaží se bramboráčky. Pivečko, žranice. Na koncertech hodně pracujem s energií. Snažíme se být spontánní, dětsky a lidsky hraví,“ vysvětlují členové hudební formace.