Sedíš marně, nikdo nepřichází

čím víc získáváš, tím víc ti něco schází

k čemu dveře jsou, když nikam nevedou

můžeš je zazdít, když nemá kdo přijít

sedíš v ruce tu věc, nervózně ji svíráš

nezvoní, nebliká div z toho neumíráš

k čemu je telefon, když má stále hluchý tón

můžeš zavěsit nebo ho zahodit

Ani tam ani sem

ani dovnitř ani ven

je to jak blbej sen

sám v sobě uzavřen

sedíš, přemítáš co bylo se nevrátí

všechno svůj čas má, život se nezkrátí

k čemu prachy jsou… zázraky nesvedou

mrtvá z hrobu nevstane, víla se ženou nestane

stojíš, v představách, máš-li fantazii

slovo naději nevyslovuj raději

k čemu život je když člověk vězněm je

jenom v sobě sám duši uvězněnou mám