Země se trhá v jádru žhavém a rudém

Snili jsme o železe a krvi

Spánek mě živí v cestách lesem

Noci střídá pohled ven

Světla se jen vlní mezi horami a doly

Zlámaných skal a skel a podlomených mostů

Na nich krev z krku, z duše i z ruky

Zírám do jader porušené hmoty

Povstávám se svým infra zářením

Ukazatel pozdních časů

Kmitočty duše nízké bohu

Viděl by černé skvrny, ne mě

Krutě se bořím ve zlámaných sklech

Možná otevřu oči

Bych spatřil i ultra stín

Ale nenechal se zničit

Střílet mezi světy ostrá spektra dálných hvězd

Střílet mezi střely silou vůle slova jara

Je třeba se vzepřít tlakům

Přetlakům v lidských nádržích

Každý sen má trpět jednou

Než vykročíme i za dne

Rezonance na všech stranách

Ve spodních štolách

Vždy budou padat skály, lidé i svatí

Plavím se hlubinným tokem

Vím, kolik je hodin

Nebo to jen cítím

Vesmíru nitra se mohu ptát

Na zdech starých hal tesám písmo svaté

Svaté jako cihla rozbitá pěstí

Na obou stranách je viditelné světlo

Nyní mu věřím, a nejsem sám