Cín oderu z havranů

Vyklovu ho z lesku dravých očí

Vymelu z hlav poustevníků

Které k hoře přivolávám

Vábím jejich skutečnými jmény

Stříbro sklidím z větvoví

Nalámu si tenké kmeny blesků

Utnu těžkou starou kosou

Z prosincových tich a polí

Dříve nežli do života vtaje

Zádumčivé rudy černé zimy

O mé kosti zvoní kovy odjinud

Třou se mezi mrazy mědi kožichů

Když Slunce odchází

Snad zemřít někam za svými

A na blednoucí záda

Kočky naskakují

Zoufalé a zkřehlé

Ale na zem dopadá jen

Rtuť všech marně vytažených drápů

Už nikdy nikdo nevymění

V srdci hvězdy

Wolframové vlákno

Železo vytěžím z pěstí

Vyzvednu z vod nelidského mlčení

Vysaju ho z ametystů

Dioxidů stinných slují

Jejichž hroty řežou tupé hady

Hlavobolné olovo

Žárem vyrvu z jemné suti vzpomínek

Ukradnu z těl mrtvých říší

Na nichž rostou mladé věže

Dřív než s nimi v jednu masu splynou

Od rozbřesku do tmy sahá

Šedobílých minut plný molybden

A s každou z nich se navyšuje tvrdost

Náhle

Skryté pece v stínech tlamy otvírají

Dotek tajných ohňů vprostřed strašné výhně cítím

Jsem přetaven a kladivem jsem pasován

Na objevitele a pána nových slitin

Tak jako severní les

Mám teď i já pancéřovou páteř

Všemocné rudy černé zimy

O mé kosti zvoní kovy odjinud