Kam padne stín, tam tvrdě vítám vzduch

Předneste věty Jeho po letech

Dlouhé týdny trvalo potupné mlžení

Myslím, že přežili jsme nemocní

Železné tyče kolem nás

A smrště dešťů do očí

Prchejte do svých domovů

Knihy vám voda rozmočí

Po ránu otevřít šachty a průduchy ven

Co vedou k objektům vysoko nad zemí

Rezavým korytem s vidinou mračné oblohy

Nikdy se nevrátíme z černého vězení

Válka mezi vlnami

Jen stroje v míru jsou

Zatřesme vahami

Rukou pečlivou

Sténá někde hluboko v srdci kněz těžní stroj

Otec mu sebral odvahu z hlubiny vynášet uran

Vítězství na dosah lana, těch kilometrů

Do horníků kruté rány sází matka

Válka mezi vlnami

Jen stroje v míru jsou

Zatřesme vahami

Rukou pečlivou

Uvolněná zábradlí mezi místy pevnými jako skála

Jsou to vážně skály, hroby lidských kostí

A pohřby snových vizí, na zdech rytých tyčemi

Až zahřmí na nebi, rozlučte se