Už se budí den a zvolna svítá,

vlak, co jezdí v pět, už v dálce houká.

Silueta města ve tmě skrytá

kvete žlutě světly, jako jarní louka.

Už se budí den a slunce vstává,

rádio si brouká módní hit,

v kuchyni už voní bílá káva,

tak dej mi pusu a já už musím jít.

Tak už se po mně přestaň vinout

jako břečťanovej keř,

budí zvoní a já musím vstáát.

Po šichtě se k tobě vrátím,

to mi holka věř,

vrátím se a budu tě mít rád.

Tak přestaň ronit, zabal ten svůj

namlouvavej hlas,

i když ve mně je kus neřáda,

já prostě ať se děje, co se děje,

musím přijít včas,

jináč mi štajgr vynadá.