Když padá déšť,

řekni: jen víc a houšť,

ať zrno má z čeho růst.

Z trávy je louka

a z písku je poušť,

a hody může střídat půst.

Ten, kdo z vás bez fištrónu není,

to, co chci říct, už asi ví.

Sešlápnout plyn a jet dál, co to dá,

dřív, než nám hlavy zšediví.

Já vždycky žil

jak může a má žít chlap,

víno jsem píval, zpíval

a rád jsem se smál.

Čas, který pádí,

sem-tam i na mně šláp,

čert vem pár šrámů,

ten život za to stál.

Ať jsou tu závěje, mráz, nebo hic,

listopad, září, či máj,

jsdi tu a vnímáš, buď rád, co chceš víc,

svět je tvůj míč, tak si hraj.

Foukat si bebí, to se nemá,

a lítost lidem nesvědčí,

tak se té zásadě uč radši dřív,

než tě sám život přesvědčí.

Já vždycky žil...

Čas, který pádí...