recitativ:

Ami Dmi

Příteli melancholiku, druhu mé duše tulácké.

Pod kterým nebem zhasnou as, životy naše žebrácké.

Ami Dmi

Ve zlatém víně ztopíme tyranský rozmar paměti.

Zpívat budem, zapomenem na lásku, smrt i prokletí.

Mým domovem ztichlá je putyka,

mým štěstím je sklenice plná.

Mou láskou kdys bývala gotika,

teď smetla ji baroka vlna.

Když za nocí potácím se ulicí

a nahlížím do oken spáčů.

Jen vlastní stín mě provází

a sám nad sebou pláču.

Když v rezavém zámku klíč zachrastí,

dům zeje jak morová rána.

Mé štěstí se změnilo v neštěstí,

já zůstal jsem sám a ty jsi sama.

A proto mi ta tichá putyka,

dál musí domovem býti.

Než zároveň s ní v noci dobliká

i kahan mého žití.

Když za nocí ............a sám nad sebou plááááááááááčuuuuuuu.