Cesta mořem, cesta toulavá,

námořník svou lásku rozdává.

Kdo chce s námi kolem světa plout,

ten na lásku si nesmí vzpomenout.

A když vítr plachty napíná,

moře nám svou píseň zazpívá.

Až zas poplujem v širou dál,

kdo z vás by se jen, hoši bál.

Nikdo z nás cest dalekých se neleká,

v přístavu nás nikdo víc už nečeká.

Tu lásku, kterou lodník má,

dávno jiný objímá.

Život pro nás nic není, jenom samý loučení,

nevím proč bych teda tolik o něj stál.

Život pro nás nic není, jenom samý loučení,

nevím proč bych teda tolik o něj stál.

Ztracený a opuštěný v tmách,

potácí sed koráb na vlnách.

Bouře o něj tříští zlobu svou,

za chvíli nám zmizí pod vodou.

Námořník, co v životě měl rád

naposledy smí si zazpívat.

Až zas poplujem v širou dál,

kdo z vás by se jen, hoši bál.

Nikdo z nás cest dalekých se neleká,

v přístavu nás nikdo víc už nečeká.

Tu lásku, kterou lodník má,

dávno jiný objímá.

Život pro nás nic není, jenom samý loučení...