Čekám na zimní slunce,

chci zapomenout vzpomínat.

Neznámem opilá,

krásná, mnou chráněná.

Důvěrou zklamaná víra ohněm vláčí hněv.

Čekám na zimní slunce, i když právě dnes chci říct:

Jednou já, ale dneska ty,

odplouváš na lodi a cháron

růží zahojí rány, co jsi nechala

na křídlech nahýho anděla.

Čas kreslí na tváři vrásky

a tajemství už není hřích.

S příchodem nový lásky

slunce roztálo sníh.

Už nechci jít sám pouští, chci dát darem smích.

U brány vzdušných zámků chci naposled jen říct,

dát ti své dík:

Jednou já, ale dneska ty,

odplouváš na lodi a cháron

růží zahojí rány, co jsi nechala

na křídlech nahýho anděla.

Jednou já, ale dneska ty,

odplouváš na lodi a cháron

růží zahojí rány, co jsi nechala

na křídlech nahýho anděla.

Jednou já, ale s dneškem ty,

odplouváš na lodi a cháron

růží zahojí rány, co jsi nechala

na křídlech nahýho anděla.