1. Když se třásl bílý měsíc letní zimou

k nočním ohňům šel se hřát

přišel k nám a měl splín dal si víno z ostružin

a hymnu tuláků začal hrát

2. Možná hrál ji vážně tenkrát smutný měsíc

Možná vítr, co já vím

Na skalních úbočích na horách, když přešel sníh

Při ní slzy do očí hnal dým

R: Na zádech kopců a v klínech údolí

Na zrádných řekách kde s proudem zápolíš

Na zádech kopců na dosah od mraků

Tam tě vítr naučí tu hymnu tuláků

3. Kdo se hloupě ptáš, zda měsíc chodí k ohňům

Ptej se kluků, co ho znaj´

Možná jsou mám jen strach, jiný než v mejch vzpomínkách

Možná dali toulání good bye

*: I když jsem samá cesta

Mají příliš jasný cíl

Někdy cítím divný splín

Při víně z ostružin

To jen kousek touhy ve mně ještě zbyl

R: Na zádech kopců...

Tam na zádech táhlých kopců a v očích průsmyků

Jsou místa k toulkám a marným únikům

Na zádech kopců, na dosah od mraků

Snad i vítr zapomněl tu hymnu tuláků