Kdo s myšlenkou loudavou se toulá po závodní dráze

Bude smeten první smečí času

I když se mu zdálo, že je absolutním vládcem chvil

Oč moudřejší je kůň z Chuchle, který nikdy nebyl v Praze

A nikdy se nepás na Parnasu

Páč je mu jedno, v které stáji právě zakotvil

Znám koně efemérní, co jednou byli první v cíli

Aby však ušli koňskému rasu

Který na jejich dostih poslední nůž si nabrousil

Ze strachu dali se zapřáhnout do pohřební káry

Svou hřebčí hrdost poslali k ďasu

A políbili chomout, co jim život zachránil

Jsem jockey, nikoli však discjockey

Abych si pouštěl vlastní desky

Nečekám na O.K.

Na momentální třesky, plesky

Nevěřím v náhodné „černé koně” koniuktury doby

Píseň je mojí profesí a neznám jiné hobby

Než trysk a cval těch hrdých bytostí

Žijící život v opojení rychlostí

Navzdory těm, co vlastním monologem zhluchli

Mí hřebci ztepilí

Tiše si běží svůj dostih v Chuchli

Pro radost z vlastního žití

V extázi svobody krevního vlnobití