Když jsem se probral z denního spánku

byla noc a já šel jsem pozpátku

blížil se den a krátila noc

já omlazen dítětem zas nový krok

život šel zpět a já byl psem

ptákem slonem černým broukem

Když jsem se probral z denního spánku

život už končil

já šel pozpátku

stal jsem se květ, stařec si mě vzal

zavěsil na krk, na dlaň navázal

Když jsem se probral z denního spánku

nemluvně byl jsem

čet´ jsem čítanku

padal a vstával

nemohl nic říct

stařec dítě vše bylo nic

Když jsem se probral z denního spánku

splnit jsem mohl každou myšlenku

tančit zpívat milovat pít

ženou i bohem mohl jsem být

Když jsem se probral z denního spánku

jedno čím budu

tónem ve vánku

jak míjel čas vytrácel bol

já kameněl stával jsem se skálou

poutník pak do mě myšlenku tepal

a svět si běžel dál

a svět si běžel dál

a svět si běžel dál