Brzy ráno za mrazu

S chutí vstávám do práce

Plechy nesu pro Umbrtku

Zatímco ještě spí Pan Strastinen

Kovobijné palice práchmem se chvějí

Písně šedé práce pro radost naší hrají

Kovobijné palice práchmem se chvějí

Písně plné vlaků a strojírenství

Šedý pracovní metal

Bez politiky a bez náboženství

Jen špinavé šedé umění

Oslavující práci v průmyslu

Město Plzeň tajemné po ránu

Lávka mrazivá přes řeku Radbuzu

Papírenský komín jako ze snů

Nádraží plné nákladních vlaků

Chvála pracovníkům kovodělného průmyslu

Oni vtiskli městu tvář výrobních hal

Vlaky a tramvaje jsou dětmi dělníků

Vozí je do práce za deštivých rán

Síla řek, stromů a hlíny

V souladu s pravostí panenské špíny

Příroda s průmyslem ruku si podává

Bezdomovec pod mostem pomalu vychládá

Zašpinit Slunce

Dělnický a bezdomovecký šedý metal

Kladivo pracuje na stodeset procent

Kovostroj plzeňských pánů práce

Prachmatismus jako nový umělecký směr

Budou další desítky šedošedých písní

Celý život budeme montovat pracovní skladby

Od počátku do středu a od středu k počátku

ABCBA

ABCBA

ABCBA

ABCBA

Když vidím po ránu popelářské vozy

Zmocní se mne touha v kontejner dlaň zabořit

Voda ve tváři dodává mi odvahy

Jako fantom z Doudlevec břímě své si vydobít

Když vidím po ránu Mornsteina s károu

Unesen jsem atmosférou řinčení plechů

Jede v mlze do skartu za umbrtkovo váhou

Pokládá kov na zem za umbrtkova dechu

Když vidím po ránu na nádraží vlaky

Jen já nelépe vím kam a proč pojedou

Konečná stanice je oltář boží

Všechny koleje tam nepochybně vedou