Stalo se to před nedávnem, stane se to zas

Ne každý je schopen přijmout plzeňského špínypána

Toho dne, kalného rána, jistý hlupák kráčel městem

Spatřil Pána Umbrtku, jak vládne prací velikou

Kolem skartu šel ten hlupák tuze zvláštní oklikou

Úpana měl kolem krku trnama nahoru

Nic ho ale nepíchalo, glazura a dřeň a smích

Oblouk duhy na pažích

Sportovně byl oblečen

"Jářku pane, co to činíš, nemohu to pochopit."

"Proč a nač ta divná práce, nemohu to pochopit."

Umbrtka odpovídá beze slova

Pomalu v plech udeří, potom znova

Pomalu přemisťuje staré lednice

Pomalu rozebírá, co je složené nejvíce

Pomalu přechází odněkud někam nelíně

Pomalu pracuje pro špínu ve špíně

A když se čas naplňuje, odkládá do bláta kovy

Náš Pán Umbrtka pomalu se zakloní

Po vnitřních kolejích jede pěšky ke koni

Do svíčkové nadrolí si slunce z duše hlupákovy

Ten okamžik pozření je i chvílí prozření

Hlupák náhle ví, s kým mluvil, nahlédnutí špinavé

Mysl tupou mocně rve, prachmatismus triumfuje

Pasáže všech šedých písní současně mu hlavou zní

Duší kráčí páni práce, v záklonu a vítězní

Pod kůži si hlupák rve omotané mastné dráty

Chce se vrátit v šedou náruč, procítit tu podstatu

Chce stát čelem ke skartu, marně však polyká šrouby

Křeč ho ranou snáší k zemi, pravda se sukovou holí

Chtěl by být alespoň smutný, ale hloupost mu to nedovolí