Noční neklid vylákal mne na samotný okraj města

Přede mnou ční silueta do oblohy stínokalné

Obrys ryze továrenský, zasloužilý komplex budov

Zjevu tomu dominuje mocný komín cihlový

Už dávno jej strhnout chtěli

Lidé, již trhaně kvapí

Brání ho však hnízdo čapí

Před hlupci a jejich děly

V tom se skvěje strojořadí

Nastává posvátná chvíle

Starý komín vjíždí pod zem

Vydává se na cestu

Tajné cesty komínů - tam, kde je třeba šířit špínu

Tajné cesty komínů - tam, kde je třeba zkrášlit obzor

Čtyřjediná samota našich okruhů

Tajné cesty komínů - vnímáme v půdě za Plzní

Pod úrodným blátem polí a stavebních pracoplání

Dráhu skrze lůna strání, kanálů a hor si volí

Na své cestě odpočinek najde v silném těle dubu

Směle ptám se ztichlých lesů: Kolik ve vás komínů?

Stovky a tisíce prachmatických chrličůputují pod světem.

Z nich každý teď daruje část svých drahocenných cihel

pro dobro ultimátního plánu stavebního hněvu:

Z vysoké pece v zemském srdci vyrůstá nový starý komín,

vede do středu slunce, které již nestačí jen stínit kouřem.

Zevnitř je odvěký nepřítel vyplněn hustým kovodýmem

Pohasíná, mění se...

Se skřípěním vesmír stárne, jiný patron jím teď pluje

Jeho záře oživuje dávné stroje šedodárné

Ten kosmický difuzor, temná koule ocelová

Zrodí se pod jejím svitem nová rasa dělníků

Tajné cesty komínů - tam, kde je třeba šířit špínu

Tajné cesty komínů - tam, kde je třeba zkrášlit obzor

Čtyřjediná samota našich okruhů

Tajné cesty komínů - vnímáme v půdě za Plzní

"Toto je ten pravý řád!

Zákony lidské proti němu - jen kudrlinky na chaosu"