Jaký užitek má člověk ze vší práce své

Kterou vede pod sluncem

Každý kdo ví,pracuje se špínou

Ve stínu šerých prostorů

Pracuje pomalu a s obří vláčností

Jako náš pán Umbrtka

Zpracovává motivy ponuré práce své

Kterou vede ve špíně

Slunce pomine i jeho letargie

Špinavá práce však přetrvá

Kdo s námi ve špíně setrvá

Na konci věku oslaven bude

Tam na konci stojí náš pán Umbrtka

práci všem měřit bude

a ptát se na tajemství železa

stojí sám u obrovského stroje

pomalu točí ozubená kola

točí velice pomalu klikou Umbrtka

pomalu přistoupit musíte

ten kdo trhavé pohyby dělat bude

k věčnému zatracení spěje

tak jako splývá Umbrtka v soukolí

celé práce své

musí splývat každý vyznavač jeho

v samotě špíny své

Jen do špíny já ulehám,na oltář Umbrtky

Velkou obět pokládám,chlápka od dvojky.

Navždy spíme ve špíně

Na těch místech já shledávám génia práce

Navždy spíme s Umbrtkou

Hrajem písně na oslavu práce ve špíně

Uctíváme Umbrtku génia práce

Hrajem písně na oslavu práce ve špíně

Uctíváme Umbrtku z plzeňského skartu

Umbrtko deset let stejný

Umbrtko pomalá modlo

Umbrtko oživlá vláho

Umbrtko mlčící bože

Na místa kam směřují pouze naše kroky

Tam nalézáme útěchu v železe a betonu

Když mé oči uvidí světlo lesklé barvy

Rozzuří se duše má záští pěsti svíráme

Světlo těchto míst svítí pouze na důležité momenty života

Na důležité lidi,kteří umí rozžehnout průmyslové přísvity

Ti ostatní a jejich prostory jsou vyhrazeny čistotě

Světlu a sportu bezduchým myšlenkám pohybům a lidem