Vždy, když jdu Petrohradem, sním o věčném království

Majestátné ústavě, jíž by vládnul Umbrtka

Země čistě pracovní, plná správných lidí

Kteří každý den ráno smysl v práci vidí

A již se rozednívá, den bez slunce povstává

Umbrtka jde bokem, do boha i do prava

Jsme hrdí na odkaz pomočených rohů

Sloupků, kolem nichž prošel Umbrtka či jiný z bohů

Transplzeňský hangár, cíl mnohé z našich cest

Pomník Pánů Kristobijců, zakladatelů měst

Beton budiž salám pro duši

Krev budiž déšť pro oči

Vlak budiž maso pro boha

Prach budiž smích pro vlasy

Trolej budiž provaz pro boha

Uhlí budiž lože pro Pána

Vidím věčné království, kde by vládnul Umbrtka

Osamostatnil Zvradlany, hradem je mu Skart

Jistě by k nám zavítal, na Zvradlany ke koni

Hovězí by pojídal, salám v záklonu odnášel

Na kolena srazíme davy tupých hovad

Mezi koleje zazdíme, skvostný to bude mít dopad

Mosty nebudou popsané, mnoho sprejerů padne

Naše duše to povznese, oči dál budou chladné

Nebudem sklánět se dolů na lidi blbé jak měsíc

Tupého patrona zhasnem, do boha už běží zajíc

Po kolejích...