Tam bydlím, kde prach u starých popelnic

Tam spím mezi cihlovými zdmi

vyrážím do práce za mlhy a tmy po ránu

Tramvajím dívám se do očí

Slovany září špínou a klidem na práci

Nekonečný počet dní, težkých a deštivých

Umbrtka chodí do skartu na pračky

Rozbíjet a demontovat na dračky

Umbrtka jako stavebník

Na obrovském jeřábu v kabině

I jako šéfmontér dole

Rozkazuje svým dělníkům

Mistrům a zámečníkům

Aby do boha to jelo

"Vytrhnu vás ze své země

Kterou jsem vám dal

A zavrhnu od své tváře tento dům

Který jsem oddělil jako svatý pro své jméno

A vydám jej za rezavý železný klíč

Vynesený z hnědouhelného povrchového dolu v sokolovské pánvi

A předmět výsměchu mezi všemi salámy"

Umbrtka dokončil svou motlitbu

Vyžehnul z výkopu oheň

A na Slovanech propukl požár

Dům naplnila šedá oblaka

Všechen lid té čtvrti se seběhl kolem domu

A jásal nad utrpením těch nových zdí

Postavili tam pak zpátky staré kůlny

Pravé Plzně jako symbol skartosféry