Poslední zvonění

Je téměř konec boje, co smetl z povrchu čistotu

Umbrtka řídil všechny stroje, to aby vyznavač měl jistotu,

že srovnáno se zemí je to,

co nemělo být nikdy postaveno.

A krásné scenérie zmaru

Předali život budoucímu jaru

Buldozery nastolily v Plzni klid

Takový, ve kterém s úctou náš pan Umbrtka bude žít

Tramvaje, ve kterých pojedeme, náš pan Umbrtka povede

na řetězech městem přes koleje

Na bitevní pláni louže odráží věčně šedé mraky

A již poslední mrtvý protivník hanebně sklopil zraky

Umbrtka je povznesen do výšin

V jeho městě opět vládne stín

Prochází se po bitevním poli

Špína zde sehrála výslednou roli

Hroudy hlíny pod nohama

Když tu slyší zvonění a tuší

Že musí rozbít ten poslední telefon

Symbol prázdných duší

Cítím ducha vody v mraku

Cítím ducha hlíny v strachu

Cítím ducha špíny v prachu

Cítím ducha masa v krvi

Cítím ducha síly v zemi

Vyšlo na albech