My v onen večer byli u koně

V nitru jak na komínech ohně

Náš prázdný bůh stál opodál

Stál a ponuře on jedl prejt

Pomalu jedl a v záklonu stál

Věk kovu a ohně v nás se střetl

Kdo v ryzosti našeho pána

Se spletl chyboval

Toho pán hnětl huntoval

A jedl u koně

Pán temný byl jak smrt a stín a chlad

My s Ondrou máme rádi tahle slova o tom

A budujeme z hudby hrad

A jedno co zbude a co bude potom

Nic černějšího nepamatuji

Zuby jak černé uhlí ve sluji

Jak noc byl černý jako holomráz

Od hřívy černý byl až po ocas

Toť téměř portrét páně

Když nebožák drkotá zubany

A na ledovce táhne saně

Tak černý byl že byl i černější

Než v černé noci svět náš vezdejší

Tak černý jako mlha v roklině

Tak černý jako uhlí v komíně

My v onen večer pili u koně

A oči rudé jak ohně a černé jak sluje

Tam tekl lahodný mok páně

A zaplavoval útrob naše zšedlé stráně…

Tak mocný černý jako jeskyně

A cesty ocelové pod povrch země do hlubin

Z temnoty skřípání a árie

Zvadlých duší které opustila vůle

Čin tam my spatřili

Černotu vší podstaty

A vzlet i krach

A slzy jako mlha nad blaty

V nesnesitelné tíze v které sípají chudáci

My byli jsme si blíže jak raci v čistém potůčku

Krásně jsme všichni spolu dýchali

Sytí přátelští vřelí

A zažívali legraci

A černý kůň našeho boha

Vše pošlapal a pošpinil jak černá noha

Náš pan žaludek má

Jak koženou kabelku

On v noci pije nebo kouká na telku

A uvnitř hyne

Lidský rozměr se dá přečerpávat

Chtěla by si po ulicích v noci stávat?

Poslouchat sprostotu a krkání

A tělem myslet na spaní

A mít prázdnou peněženku

A mít náběh na žloutenku

Osudem rozsekaným sklem

Být nočních ulic ježíškem

Na oslátku se zpětným zrcátkem

Co za zády ti ukazuje déšť

Hlemýžděm vlhkých polních cest

Duhou která vychází z močí

A mezi výkalama končí

Tancem opilých dělníků

A tlustých prodavaček

U mladých být svědkem i strůjcem

V hlavě sraček

A bořícím se komínem

Na černém koni mezi komíny a ploty

V inspiraci i smrti nesundávat boty

A procházet špinavé bloky

Plné rzi a potu a špíny

Místo mozku který pomine

Hroudu hlíny kterou hřbitov

Přátelštěji k sobě přivine

A myslet na černý kov

Umbrtka náš pán na koni černém u Křimic

Na poli zelném

Černota vesmír a jinak nic

Osudem všichni na bodě stejném

Na zelném poli u Křimic

V dešti jdou zástupy co ctí na nebi hlínu

Svítí si mobilem a v hlavě prázdno

Chodí denně do morných míst

A nikdy nepřijdou na dno

Kkde konec je ryzí jak sníh a tak čist

Jejich krunýřem je na duši mít špínu

A salvu peněz hýřit po nebi

V dešti jdou ti co mají mour a uhlí nad hlavou

Mezi prsty a pod kabáty špínu špinavou

A namísto bot hlínu

Ukoptěné poklady těchto lidí

Montérky a džínové bundy

A jejich manželky a dívky

A jejich zapáchající oděv

Oproti nim my jsme jako zrnko rýže

Či sražená srnka na silnici

Řidič vozu co uklidní svůj hněv

Náš pán osiřelý

Osamělý muž kuchyňská linka

Pevný stůl noviny na něm

A bokem puštěná televize

Tu život tu rozklad a zmar

Starý mládenec svou vodku pije

Požehnaný dar

A neutuchající nostalgie

Buben osudu nad hlavou

Nepatrně bije

Jako hodinový stroj

Byť jen portrétem či dcerou a synem

Jeho život pokračoval

Já vím že s bohem splynem

I když kříž jsem zneuctíval

Osud hejno much nad teplým lejnem

Žijeme krátké životy

Spočíváme na bodě stejném

Kabáty a konstrukce ze lží a nevěry

A majonézové saláty

A dívky co věří na trubce

Snaží se o pragmatické závěry

Kdo otec je a bude a kdo mohl by být

Kdo s kým bude jako humus

A hniloba v hrobě hnít

O porozumění pokus