Probouzím se do země zhoršené

Na polštáři louže slin

Slzy co za den proleji

Než na večer padne chladný stín

Vnitroblok tone v temnotě

Vše kolem zalévá svit

Stromy jak z gumy kožené

O dešti mohou jen snít

Zas vidím mizet domy staré

Iluze o starobě padají

Hlína odchází ze země pryč

Její stíny se střádají

Spadlo na mě mé vlastní podezření

Že to co je pryč bylo snění

Mé lože plné růžových květů

Vstříc spánku

Dát sbohem špatnému světu

Vždy když končil den

Planoucím purpurovým kruhem

Byl jsem obklopen

A krutá noc a hvězdy její

Bodají do klidu mé duše

Jak zlaté trny