Slyšte příběh dávný, lidským knihám skrytý

Příběh, který podnes žije v lesním přítmí

V přítmí zašlých pěšin, v dechu lesních síní

Vepsán v kůře dubů, jež je věrně stíní

Šeptají ho běsi v lůně novoluní

Odráží se v očích skrytých čirých tůní

U Zeleného hvozdu kovář zvaný Jasmuz žil

Stáří už ho dohnalo, však neubralo sil

Bílé vlasy do copu a vrásky do tváře

A v roklích těch vrásek vryta moudrost kováře:

Zář střídá stín, zář dá oživnout novému

Stín střídá zář, stín dá nový tvar živému

V lesích i ve zdech kovárny

Tentýž zákon, tentýž mocný sen

I kmen musí zimou kalen být

Má-li zjara rozkvést posílen

Kovář zná koloběh nejstarší

Když čepel, podkovu z ohně vynáší

Plameny ve výhni, v oblacích

Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh

Nezapomněl nikdy Jasmuz, nač je třeba dbát

Poklonit se mocnostem, jež střeží lesní řád

Poklonit se stromům, jejichž dřevem zatápěl

Děkoval za byliny i med divokých včel

Kovář zná koloběh nejstarší

Když čepel, podkovu z ohně vynáší

Plameny ve výhni, v oblacích

Kladivo rozvíří jisker žhavý sníh

Zrod, zmar, vzdor, smír

Mráz, žár

Dary noci, dary slunce

Dub, meč, buk, štít

Jilm, zbroj

Splyne s mízou koloběhu

Lesy pamatují, kdo s úctou jimi šel

Lesy pamatován ten, kdo nezapomněl

Zrod, zmar

Vzdor, smír

Mráz, žár

Dary noci, dary slunce

Dub, meč

Buk, štít

Jilm, zbroj

Splyne s mízou koloběhu

Zrod, zmar

Vzdor, smír

Mráz, žár

Dary noci, dary slunce

Pravdu, čest

Moudrost, sílu

V tichu slují

Lesy věčně pamatují