Sekery, nože, zbraně

Takové ve výhni nástroje svítí

Žhavé se železo utne

Až tvary dozrají v cennosti brilantní

Koně běží s lidmi pro dary

Duní podkovy

Po celém kraji pochválené

Kování toho starce

Co tolik srostlý s lesním světem

Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha

Koně běží s lidmi pro dary

Šumí koruny

Jednoho dne, proč ticho se zmařilo

To přijel někdo, hrdě se nesl vysoko

Tam odtud hleděl na muže, Jasmuze

Oř jeho žebrákem bez podkovy na zadní noze

Za pasem meč, u sedla připevněný štít

Dřevo lipové a královský znak

Představil se jako princ, vážený dědic

Dubového trůnu města Oreby

"Tvá poklona je málo hluboká, takto si vážíš prince,

dědice trůnu?

Můj kůň ztratil podkovu,

Ukovej však čtyři nové!

A chci, aby až tryskem pojedu

Podkovy zpívaly jako žádné jiné."

Zapomenuto takové umění

To ani starý kovář z hvozdu nesvede

Neodhalené kovy odjinud

Ne v rukou lidských tajemství lze držet staletí

Odmítnout rozkazy pánů nedobře

To kat by musel uposlechnout, přijít k oprátce

Sekery, nože, zbraně

Takové ve výhni nástroje svítí

Žhavé se železo utne

Až tvary dozrají v cennosti brilantní

Koně běží s lidmi pro dary

Duní podkovy

Po celém kraji pochválené

Kování toho starce

Co tolik srostlý s lesním světem

Přikoval své srdce ke všem kovadlinám ticha

Koně běží s lidmi pro dary

Šumí koruny

Za tři dny musí splnit Jasmuz rozkaz šlechty

Jinak dobrého nic na světě už nepotká

Princ míří do vesnice ke staré skalle

V tom hostinci ulehne a ruce si bude mnout