1. Brzy bude ráno, je už skoro pět,

sovy za oknem teď přestanou pět,

mám v dlaních jednu tvář.

Zlomil nade mnou František z Asisi hůl,

a potom mi řek jen ty asi jsi vůl,

a dal mi svou svatozář.

R: Svítí svatozář na všechny strany,

nikdy v její záři nesplete si struny,

ani refrén se slokou.

Až jí ztratí bude zase zpátky,

trávit nad papírem soboty a pátky,

hledat refrén se slokou.

2. Na hlavu nebohou jsem si svatozář dal,

a hned hezký texty pro Ilonu psal,

a cítil jsem jisker proud.

Trvalo jen chvíli, co jsem ji měl,

než jsem svatozář na kovárně zapomněl,

nad ránem, pod pípou.

R: Svítí svatozář... (2x)