i netopýr už spát šel, další večer nevyšel,

a to já chtěl náruč plnou mít.

sám se sebou, sám se svým, zkamenělým tajemstvím,

horkej déšť s hustou mlhou, uvnitř hlavy mám.

každou noc, den co den, jen dokola stejnej sen,

v zajetí mléčný dráhy.

katakomb tisíce, žhavej odraz měsíce,

do všech stěn mojí hlavy.

kolem ní sondy poletujou,

některý dovnitř padaj.

s mozkovou kůrou koketujou,

impulsy mysli dávaj.

snažím se nevzpomenout, nemůžu zapomenout, zapomenenout…

jak natural motion, zapnutej, zapnutej, mám a vidím to líp,

ten život rozmazanej.

jak natural motion, zapnutej, zapnutej, mám a žije se líp,

ale hůř umírá.

tímhle směrem jupiterem když se proletím tak dobře vím

svinstev splavy – jak krásně chutnaj v žíle -

spílání umírání hroucení kroucení z donucení probouzení

a k cíli krok, nebo nekonečný míle?!

jsou tu zas a tiše poletujou,

některý dovnitř padaj.

s mozkovou kůrou koketujou,

impulsy mysli dávaj.

snažím se nevzpomenout, nemůžu zapomenout, zapomenout…

jak natural motion, zapnutej, zapnutej a vidím to líp,

ten život rozmazanej.

jak natural motion, zapnutej, zapnutej, mám a žije se líp,

ale hůř umírá.

tam uvnitř hlavy, hlavy

mám natural motion, zapnutej, zapnutej a vidím to líp,

ten život rozmazanej.

tam uvnitř hlavy, hlavy

mám natural motion, zapnutej, zapnutej a žije se líp,

ale hůř umírá.

tam uvnitř hlavy, hlavy

mám natural motion, zapnutej, zapnutej a vidím to líp,

ten život rozmazanej

pohlaví uvnitř hlavy

mám natural motion, zapnutej, zapnutej a žije se líp,

ale hůř umírá.

snažím se nevzpomenout, nemůžu, nemůžu…